Romeo a Julie

Využili jsme nepatrné, ale cenné skuliny, kterou nám Shakespeare zanechal, když povahu sporu mezi oběma rody ponechal neobjasněnu. Vycházejíce z překladu Martina Hilského, zachovali jsme jazyk hry, ovšem její děj jsme přenesli do prostředí jihomoravské vesnice dvacátého století, ze znepřátelených rodů učinili rody vinařské a jména ve hře upravili tak, aby odrážela svéráz kdysi hlavně vinařské a rybářské vesnice Hlohovec. Rozhodli jsme se však zajít ještě dále a aktualizovat obsah hry.Naši hrdinové totiž nepocházejí ze silných rodů, ale spíše rozpadlých rodin, nejsou dětmi na prahu dospívání, ale dospělými, kteří ustrnuli pod rodičovskou střechou, jejich láska není čistým klenotem mladistvé naivity, ale příliš zpozdilým výronem dosud nepoznaného citu, o jehož ztrátu se náhle zoufale bojí.A jestli Romea a Julii posedla láska příliš brzy, pak naše hrdiny naopak příliš pozdě. Copak kdejaká vesnice nemá svůj příběh nešťastné lásky, vášně, jež se vymkla kontrole, zděděné nenávisti ? Nenajdeme v našich rodinných historiích vyprávění o strašlivé síle lásky, jež se už stalo zpola legendou ? Přijďte se podívat na příběh, který se nestal v daleké a romantickým oparem zastřené Veroně, ale zde u nás, u sousedů, za humny, který připomíná kříž u cesty a zašlý pomníček kdesi v lese…